Pláče kočka je další z výhonků pražské "šraml scény". Debut Malvazinky je přes určitá klišé provázející tento styl-nestyl čímsi výjimečný. Pokud vás zajímá tvorba kapely, jež ignoruje jakékoli módní trendy, čtěte dál.
První, co na desce zaujme, je papírový obal, jehož provedení, obsah bookletu a grafika, přestože se jedná o produkt maličké firmy, snese profesionální měřítka. Další důkaz, že i bez finančního zázemí velkých labelů lze provozovat vydavatelskou činnost na vysoké úrovni.
Tím dalším je samozřejmě hudba tria, jež tvoří dva bývalí spolupracovníci z pražského hřbitova Malvazinky, po němž dostalo album i název - houslista Jakub Sejkora (ex Otcovy děti) a akordeonista Josef Jeřábek (ex Rudovous), které doplňuje bubenice Jana Modráčková (Traband) a alternující Tomáš Jeřábek. Smuteční prostředí hřbitova a téma toulavých koček je zásadní inspirací, která se projevila nejen na povedeném obalu, ale především v obsahu CD (docela by mě zajímalo, zda počet třinácti písní je pouhá náhoda, nebo záměr). Dalo by se dokonce říct, že se jedná o jakési konceptuální dílko z prostředí posledního odpočinku člověka. Aranžmá písní jsou vzhledem k omezenému nástrojovému parku vcelku minimalistická, alespoň se tak zdá v prvním plánu. Na druhou stranu lze nalézt v obsazení i nespornou výhodu. Kapela to může i bez ozvučení rozbalit vlastně kdekoli jako klasická hospodská kutálka.
Při bližším seznámení s nahrávkou posluchači neujde fakt, že kapela tento "handicap" stírá nasazením, takže je to sem tam i takříkajíc pořádný mazec (Pláče kočka, Píseň dobrodruha...). Když tak poslouchám Pláče kočka (to je hrozný, ono to nejde pořádně skloňovat), nemohu si nevzpomenout na zakouřenou atmosféru hospodských písní, které se mi tolik líbily v seriálu Hříšní lidé města pražského. Jen mám obavu, jak dlouho si tahle sympatická kapela s hřbitovní & kočičí tématikou vystačí...