(Deníky Bohemia, www.golias.cz)
Pláče kočka spojuje živelný šraml s jemnou poetikou
Kapela Pláče kočka hraje podle vlastních slov písně nejen o kočkách a hřbitovech, ale i ze života. A odívá je neklidnou, avšak melodickou hudbou, která je místy poněkud zdivočelá. Trefná charakteristika, k níž je ale třeba dodat, že zároveň hraje s velkou chutí, nasazením a elánem. Její písničky na debutovém albu Malvazinky jsou stejně tak určené ke zběsilému tanci jako k soustředěnému poslechu.
Housle, akordeon a bicí tvoří základní nástrojové obsazení kapely Pláče kočka. Od těchto instrumentů je blízko k nadupanému šramlu, kterému se čtveřice Jakub Sejkora, Josef Jeřábek, Jana Modráčková a Tomáš Jeřábek věnuje. Toužíte-li po nějakém srovnání, pak nejblíže má ke skupinám patřícím do seskupení Stejný ksichty (Jarabáci, Kapitán Kajman, Neočekávaný dýchánek, MPLP …) a kapele Rudovous.
Energická, neučesaná hudba Kočky má nejen hospodsky šramlovitou atmosféru, ale i mírně sentimentální rozměr. Díky těmto kontrastům je velice přitažlivá a posluchačsky vděčná. I v dynamických pasážích často mění rytmus, který se pohybuje od řízných pochodů k jemným valčíkům. Staví na výrazných melodiích, které podporuje kytara, banjo, trubka a saxofon.
K rychlejším, svižnějším skladbám patří Mustangové z Libně, Písnička, Píseň dobrodruha, Rekviem nebo Kocouří band. V nich se nejlépe projevuje temperament muzikantů a průraznost jejich nástrojů. Procítěnější, klidnější Farářova píseň, Leichenwagen či Kárl zase prokazují schopnost kapely vykreslit přesnou a jemnou atmosféru.
Textově dominují hroby, hrobníci, mrtvoly a vůbec poslední věci člověka. V tom se zřejmě projevuje bývalá profese Sejkory a Jeřábka. Čím pak asi byli? Hrobníky na Malvazinkách, samozřejmě. I o těchto tématech, stejně jako o lidské bezohlednosti či selháních, však dokáží zpívat s nadhledem, vtipem, hravostí a zvláštní, nikoli tragickou poetikou. Pochmurné texty s veselou hudbou představují další kontrast, na kterém jsou Malvazinky vystavěny.
Písně jsou prezentovány z pozice „fotra, kterýmu z kapsy čouhá prak“, ale současně ví, že „smrt je vlhko a chlad.“ Proto jsou v nich hravost i životní zralost zastoupeny zhruba rovnoměrně. A přesně to samé platí i o velice nápaditém bookletu.